Sovijet, ruská puška

Z deniku šílence...
psal se rok 1989...
Za sedmero řekami, kopci, skalami, horami, železnými oponami, betonovými zdmi, ostnatými dráty, minovými poli, kanály, tam kde nikdy nezvítězí pravda nad lží a nenávistí, tam se rozprostírá království dutých, červených ( rudých ) hlav . Tam bydlí komsomolec Jurko a odtud je i tento, tak trochu smutný příběh. Tak pojďme na to. Je to ubohá kulisa v této falešné mašinérii, která stála život milióny lidí. Na jeho rudě červeném nose má brýle, jejichž skla ve tvaru pěticípé hvězdy se červeně lesknou a obroučky jsou ukovány z pravé sovětské oceli. Komsomolec Jura se přes své silné dioptrické brýle, na jejichž skla by měl mít zbrojní pas dívá na okolní svět zkresleně a zamlženě. Jen ztěží poznává své známé soudruhy z ústředního výboru. Přímý pohled na slunce má přísně zakázán. Vypálil by totiž do země díru až na druhou stranu. A tak tento ubohý tvor většinou vychází ven až se západem slunce, které v této buranské zemi má také jinou barvu než jsme zvyklí. Ráno tvrdě nastupuje za svůj sovětský soustruh značky černobyl, a aby splnil plán na 120 %, valí to hlava nehlava, zmetek nezmetek. Takový je to brigadýr a komsomolec. I ostatní soudruzi se nechtějí nechat zahambit a své stroje spouští na plné obrátky. Nad stroji hrdě vylepeny portréty svých vzorů : soudruha Stalina a Brežněva a v peněžence, která je věčně prázdná, místo fotografie dětí a manželky, fotografii soudruha z největších - soudruha Lenina i s vlastnoručním podpisem - dva křížky. Večer po namáhavé dřině jdou uhasit svou žízeň do blízké putiky snad desáté cenové skupiny. Každý do sebe hodí 10 - 20 velkých panáků pravé ruské pálenky vyráběné z kravích a koňských exkrementů (hoven). Na mol zřízení začínají zpívat své oblíbené revoluční písně např. Internacionála - to zítřka lidský rod..... atd. Soudruh Jura značně posilněn alkoholem získává kuráž a na stole uprostřed hospody ( stůl je jen jeden a soudruzi se u něj spravedlivě střídají ) začíná recitovat vlastní básničku, kterou zkomponoval na počest narození soudruha Stalina ( citovat raději nebudu ). Je vidět jak mají ostatní soudruzi radost a smysl pro kolektivní zábavu. I členové ústředního výboru na obrázcích na zdi se smějí a tleskají. Pozdě večer, až přijdou domů na ně čekají manželky s večeří, stojí u starého sporáku a s červeným šátkem na hlavě si můžou nechat zdát o šampónech s kondicionérem, parfémech, zubních pastách, vložkách s křidélky a tampónech s aplikátorem. Na místo toho poslouchá mlaskání a chrochtání jejich miláčka od kterého se line odporný zápach potu, alkoholu a moče. Pak se svalí na pohovku značky Bajkal, která je potažená kůží ze psa, zapnou svou starou černobílou TV s kulatou obrazovkou a nechají si do hlav vtloukat ty komunistické lži. Usínají většinou po několika desítkách minut bez předchozí hygieny jen tak ve špinavých a smradlavých šatech, aby se ráno probudili do dalšího šíleného dne , který jim ukrajuje další hodiny jejich ubohého života, který by byl lepší kdyby vůbec nebyl aneb jak říká James " don´t stop for nothin`, it´s full speed or nothin` ". Géniové odcházejí a idioti, idioti ti zůstávají. A proto vznikla tahle země a proto měla tak dlouhé trvání. Až hrdinové, kteří se už na to nemohli dívat se museli vrátit zpět a dát vše do pořádku.